Nátěr parních lokomotiv

Jak řešit problém nátěru parních lokomotiv.

Situace za první republiky se jeví celkem jasně. Vše černé s výjimkou některých řad nebo jejich sérií (387.0, 486.0,1, 524.1, 423.0 atd.), navíc záleží na daném období. Po válce je situace komplikovanější. Kdy se začala objevovat červená kola ? Měla například řada 556.0 červená kola od výroby ? Kdy dostaly ostatní řady červená kola ? Měly je všechny lokomotivy ? Z pozdějších barevných fotografií to vypadá, že černá kola skoro neexistovala.

Jednoznačná odpověď neexistuje. Červená kola ( mimo 387.-, 475.0 a 486.0-1 ) ve velkém přinesli Němci, a u nových lokomotiv od řady 498.0, 475.1, 534.03 .... atd. se to stalo skoro normou.

Existují ale odchylky, např. 475.111 ( černá kola ? ) a pod. Sporné jsou i některé detaily - pochromované uzávěry dýmničních dveří, ozdobný kruh na nich sotva odpovídá realitě.

Jediným řešením je úprava modelu buď podle existující předlohy nebo podle konkrétních dobových snímků a doporučení pamětníků. Je podivuhodné, když je model, resp. předloha se starým státním znakem ČSR a hvězdou na dýmničních dveřích (to se snad vylučovalo). Zajímavý je též okamžik, kdy se nahradil státní znak nápisem ČSD. Zkrátka při nátěroch je třeba vycházet buď z aktuální podoby předlohy nebo z dobových záběrů, resp. informaci a doporučení pamětníků. Nátěry a detaily se totiž měnili a často rozhodovali i prozaické důvody - šetření barbou (všechno bylo černé).

Na konci parního provozu 1975 - 1982 měly v Brně všechny parní lokomotivy kola černá. Jen u některých strojů byly natřeny kola a rozvod červeně (stejně jako madla bíle, hrany nárazníků, linky na vodních vanách a pod.) a to v souvislosti s tím, že byly vystaveny na výstavách k výročím tratí (šlo tehdy o normální provozní stroje, jen byly trochu vyčištěny a natřeny a samozřejmě pak v takovém nátěru jezdily normálně v provozu). Dokonce i jinak z výroby barevné lokomotivy jezdily velmi často celé černé (např. "Papoušci" - výjimkou bylo několik posledních strojů v České Lípě, kde je ke konci provozu natřeli do původních barev). Já si pamatuji v Brně lok. 477.002 celou černou (sešrotována byla r. 1982). Taktéž si nepamatuji na žádném "štokrovi" (556.0) nebo 475.1 červená kola (mimo muzejní 475.1142, která v Brně jezdila kolem r. 1980 - 1982 již opravená v zelené barvě).

Barva kol a rozvodu u ČSD v provozu podle mého názoru byla vždy černá z důvodu defektoskopických prohlídek namáhaných částí (musely být pravidelně čištěny do kovového lesku petrolejem a pak byly pouhým okem viditelné únavové trhliny materiálu - zvlášť při přetěžování lokomotiv na ojnicích). V Německu byla situace jiná, tam byla z téhož důvodu nařízena červená barva v tenké vrstvě a začínající trhlinky byly viditelné jako prasklinky na barvě (opět se musely kola a rozvod řádně čistit, ale do sucha).

Ivoš Kučera

Odstraňoval se snad červený nátěr kol kořistních lokomotiv při prvních dílnách ?

Pokud se týká nátěrů kol, já (ač si nečiním nárok na neomylnost) na rozdíl od jiných nosím ve své paměti to, že na většině parních lokomotiv bývala v šedesátých letech kola červená, přesněji zpravidla červenohnědá (odstín používaný na nákladních a přípojných vozech). Několika diapozitivy z počátku sedmdesátých let mohu dokázat, ze takto chodily natřené i lokomotivy po dílnách. Na rozdíl od Německa u nás byla červená jen kola, u nich vše, co bylo pod úrovní ochozu lokomotivy (rám, součásti vypružení atd.). Je ovšem pravda, že na většině lokomotiv (zvláště těch pro podřadnější výkony) se kola nečistila, a tak byla velmi rychle pokryta načernalou vrstvou - směsí oleje a prachu, presto červená barva obvykle aspoň trochu prosvítala zejména na hranách paprsků hvězdice a na protizávaží.

Barevné nátěry (zelené, modré atd.) u parních lokomotiv údajně zanikly někdy na přelomu padesátých a šedesátych let, já z sedmdesátých let pamatuji jen lokomotivy černé. Až v rámci uvolnění poměrů v roce 1968 se opět objevily některé lokomotivy (498.0, později i 498.1, 477.0), na které se modrý nátěr vrátil, ale odstín nebyl zcela jednotný (například stroj 498.102 a ke konci provozu třeba 477.040 byly výrazně světle modré).

Variabilita ovšem panovala také u dalších detailů, například u nátěru hrany ochozu ("brukny"). Ta byla někdy černá, ale zejmena na modernějších lokomotivách (475.1, 556.0 apod.) obvykle bíla nebo někdy i červená, mohl se lišit také nátěr čelníku (červená/černá) atd.

Samozřejmě existovala i různá individuální vylepšení (odlišný nátěr některých doplňků - např. barevné pruhy na pluhu u 477.0, atypické detaily - např. různě upravované reflektory, píšťaly, upravovaná madla, již zmiňované chromované dýmniční uzávěry, doplňování znaků měst apod., změněné rozmístění některých zařízení a armatur, zejména v 70. letech i různá provedení hvězd atd.), proto pokud chceme mít skutečně věrný model, nezbývá nic jiného než se řídit autentickými fotografiemi (téhož vozidla ve stejné době z více stran).

Ivo Mahel

Ale kde je vzít autentické fotografie ? Parní trakci si skoro nepamatuji. Uveřejněných fotografií téhož vozidla z různých stran ze stejného období asi moc nebude?

Zamyšlení nad situací:

Pan Mahel těžko mohl poradit něco lepšího, než co napsal.

Každá situace však má přiměřená řešení a ani tato (mnoho dnešních modelářů nezažilo parní loko v pravidelném provozu) není bezvýchodná.

Řešení 1.

Staňte se členem nějakého modelářského klubu, jistě nebudete nejstarším a pokud nepřijdete jen s nataženou rukou, ale budete ochoten přispět nějakou prací pro klub, jistě budou starší kolegové vstřícní a kromě svého vlastního archivu se poptají i mezi svými kamarády.

Řešení 2.

Zde vymyslím několik typických situací:

a) jste modelář vozidel, která stavíte do vitrínky a chcete mít modely konkrétních vozidel jak v nějakém historickém okamžiku vypadala. K rozhodnutí, které vozidlo chcete stavět jistě máte nějaký silný podnět, kterým je třeba právě dobová fotografie. Tady opravdu není jiná rada, než kterou jste dostal od pana Mahela.

b) jste modelář, který staví kolejiště a chce provozovat vozidla vybraných řad. Pak se nabízí celkem jednoduché řešení. Nejde Vám přeci o vozidlo konkrétního čísla, ale o typického představitele řady. Tedy pokud bylo vyrobeno např. 175 ks těchto lokomotiv, použijte na tabulku inventární číslo 176 a nikdo Vás nemůže napadnout, že neodpovídá skutečnosti. Jistě je to fikce, ale vaše kolejiště v tomto případě neznázorňuje žádné konkrétní místo v reálné železniční síti a použití modelu vozidla se skutečným číslem by byla nepravda, protože v historickém okamžiku, který na Vašem kolejišti fiktivně probíhá ten stroj má být na jiném místě (viz varianta c).

c) jste modelář, který staví kolejiště muzejních parametrů, přesně věrné části skutečné železnice a v historickém okamžiku, který je právě na kolejišti zobrazen, musí být použitá vozidla zcela konkrétních čísel. Tady budete potřebovat nejen fotografie dle rady p. Mahela, ale i film, který zachytí mnohé reálie, pro které fotografie nejsou.

Mohu jen dodat, že lpíte-li na detailním barevném provedení konkrétního stroje v konkrétní historický den, je nátěr a patina důležitým faktorem, ale až po dodržení mnohých jiných snad i důležitějších parametrů.

Tolik znevažované počty nýtu jsou jen typickým představitelem.

Vladimir Vacek

Svým vyjádřením jsem měl na mysli dvě možné cesty: buď to znamená shánět, shánět a shánět (např. na různých burzách (zejména na těch modelářských na Masarykově nádraží v Praze, ale zřejmě i jindy a jinde) bývají k dostání balíky fotografií ještě z pravidelného provozu (byť hlavně ze sedmdesátých let, ale objevují se tam i starší věci); při troše štěstí se něco sejde dohromady, čas od času se něco objeví i v nějaké knížce nebo časopisu, nějaké možnosti Vám také nastínil (mezitím, co jsem psal toto své vyjádření) pan Vacek.

Nebo se prostě musíte smířit s tím, že model, který postavíte, nebude stoprocentní (např. nyní při přípravě modelu 434.2 jsem zjistil, že různé stroje i z téhož depa se ve srovnatelné době navzájem lišily např. rozmístěním vzduchojemů,a tak nejde prostě vzít jednu fotografii jedné lokomotivy zprava a druhou fotografii jiné lokomotivy zleva, protože to spolu nekoresponduje. A to jsem zvolil jen jednoduchý a dosti rozšířený příklad - provozní praxe u ČSD byla skutečně značně rozmanitá.

Problém je i u továrních snímků, které jsou publikovány poněkud častěji - nezřídka na nich chybějí různé provozní doplňky (např. určitě u vozů a asi i u lokomotiv jsou v některých případech nekompletní nápisy), nemluvě o zařazení do historických epoch (mnoho lokomotiv, které končily provoz v šedesátých letech, bylo vyrobeno ještě v 19. století a za tu dobu se na nich spousta věcí změnila) nebo o tom, že řada drobností se často bezprostředně po zařazení do provozu různě upravovala.

K tomu si dovolím ještě jednu odbočku, a to v souvislosti s kvalitou modelů - ta snaha po detailních podkladech má podle mého názoru smysl pro ty, kdo tvoří modely skutečně dobré kvality. Nechci se nikoho dotknout, vím, že modely si lidé stavějí hlavně pro své potěšení, ale už jsem za život viděl spoustu modelů, na kterých byly na první pohled zdálky vidět dosti zásadní chyby ve zpracování (nakřivo upevněné díly, škvíry mezi stěnami, nevhodná povrchová úprava atd. - mohl by následovat několikastránkový výčet, ale nemá to tady smysl), které jednoznačně "přebijí" snahu autora o správné provedení a umístění drobných detailů, které např. při provozu na kolejišti ani nejde postřehnout.

Na druhou stranu určitě stojí za zamyšlení skutečnost, že jen málokdo nosí trvale v hlavě detailní vědomosti např. o rozmístění všech detailů na určitém typu nebo dokonce výrobní sérii vozidla, aby mohl tvůrci modelu ukázat, co udělal špatně. A jak praví lidová moudrost, není-li žalobce, není ani soudce.

Ještě by byla třetí cesta - najít nějakého hodně bohatého mecenáše, který by kryl finanční náklady na zpracovávání a vydávání monografií jednotlivých typů vozidel včetně bohaté výkresové a fotografické dokumentace (až na malé výjimky, týkající se hodně známých typů, si takové publikace na sebe nemohou vydělat, přitom výkresového i fotografického materiálu, který dosud čeká na systematické zpracování, se v různých archivech i soukromých sbírkách vyskytujepořád hodně). O žádném takovém člověku však zatím nevím - je-li někde ve Vašem okolí, zkuste ho pro takovou myšlenku získat.

Jak možná někteří účastníci fóra vědí, sám se podílím na přípravě různých publikačních počinů, ale při běžném zaměstnání a také rodinných povinnostech se toho moc stihnout nedá a honoráře, které od některých vydavatelů dostávám (od některých také ne, ale pokud si takovou cestu zvolím dobrovolně, je to jiný problém), na obživu rodiny v dnešních poměrech rozhodně nestačí a bohužel už nejsem ani mladý, ani svobodný a čas, jak známo, proti proudu vrátit nelze..

Zná-li někdo ještě nějakou další cestu, rád se také poučím.

Všem aktivním modelářům přeje do jejich tvorby hodně zdaru

Ivo Mahel

Uzávěr dýmničních dveří i ozdobné mezikruží na 475.111 nejsou chromované. Jedná se o původní součásti vybroušené až na čistý kov a nalakované bezbarvým lakem. Mezikruží je navíc pevnou součástí dýmničních dveří, takže samostatné chromování by bylo značně problematické... Černá kola a ozdobné prvky v barvě kovu byly na převážné většině poválečných lokomotiv ŠKODA již z výroby.

IMC Plzeň