Leptání mosazného plechu

Leptat se dá mosaz, měď, bílý kov (nuesilber) do tloušťky 0,5 mm. Potom už trochu roztok podleptává.

Předloha

Pokud použijete ink-jet tiskárnu s rozlišením 600 dpi, pak vzdálenost mezi jednotlivými body je 25.4 / 600 = 0,0423 mm, takže přesnost 0,01 mm je nedosažitelná. Abych předešel zbytešné polemice - u barevných tiskáren Epson je vyšší rozlišení dosahováno konstrukcí tiskárny, výsledný obraz je však nepatrně deformován (pro oko neviditelně). K tomu je třeba připočítat ještě rozpití a nepřesné nanesení tiskového bodu, takže dosažitelná přesnost je odhadem 0,05 mm. Lepší (ale ne o mnoho) výsledky dosahnete na laserové tiskárně. Přesnost 0,01 mm (i lepší) lze dosáhnout použitím předlohy vyrobené na filmové osvitce - osvit je možno objednat v každém DTP studiu za cenu cca 100,- Kc za A4. Přeloha se zadává výhradně v elektronické podobě ve formátu *.eps. Při přípravě předlohy na počítači dejte pozor na použitý grafický program. Například CorelDraw, zvláště nižších verzí, rád rozměrově lže a výsledky pak neodpovídají představě konstruktéra.

Negativy vyrábím na tiskárně EPSON JET na tiskařskou folii (má raster). Bez problemů dosáhnu jemnost okolo setiny milimetru. Kov je třeba leptat z obou stran, jinak lept nebude pěkný. Je to speciální folie na tisk s Epson Jet s rastrem. Značku nevím. Používáme 1400 dpi nebo lepší. Zatím jsme nezjistili žádné deformace. 1440 dpi má ale jen v jedné ose, ve druhé má 720 dpi. V případě laseru (HP4, HP6) je přesnost lepší, problém je jen v tom, ze černá plocha není 100 % černá, prosvítá, a to neumožňuje expozici. Inkoustové tiskárny jsou lepší. Pokud se dělají předlohy z laserové tiskárny, je na to trik: Předloha se vytiskne na obyčejný kancelářský papír a na několik minut vloží do par acetonu (stačí i nitroředidlo). Toner se slije a krásně zčerná. Pak se papír přestříkne sprayem Pausklar, ktery ho asi na hodinu zprůhlední a už se exponuje. Nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak vyrobit předlohu (pokud máš laserovku). Kolegové v USA též zkoušeli tisknout laserovkou na papír a černou barvu z papíru rovnou nažehlit na leptaný plech. Kupodivu to docela funguje. Nepoužívají speciální transfers, ale kupodivu nějaký relativně obyčejný (?) papír od Weyerhausera. Na HP DJ nastal problém - folie do inkoustových tiskáren je hrubá, aby na ni inkoust držel. Místy je však tato hrubost tak velká, že zůstávaly nepotištěné tečičky. - Není HP DJ jako HP DJ. Od řady 600 začal Packard používat tzv. pigmentový inkoust, který na některých foliích dává mizerné výsledky. Osobně bych doporučoval použití doporučených HP folií pro danou tiskárnu

Sesazení předloh

Přesné sesazení rubu a líce je možné pomocí přípravku ze dvou plexi desek opatřených vodicími kolíky, mezi něž se předlohy umístí a sesadí na průsvit (např. proti rozptýlenému světlu). Pak se zajistí samolepicí páskou, každá ke svému plexi. Přípravek s takto upevněnými předlohami je možno rozebrat a umístit mezi ně fotocitlivý materiál o libovolné tloušťce. Pokud se jedná jen o tenký materiál (do 0,5 mm), postačí listy předloh sesadit na průsvit a slepit samolepicí páskou. Materiál se pak vloží přímo mezi předlohy.

Na každý výkres je třeba udělat navigační kříž (velká značka + ) a potom je spojit tak, aby ty kříže přesně seděly. Je třeba to vyzkoušet. Vytištěné fólie s barvou směrem ke kovu slepit TIXO páskou, aby se 100 % kryly. Když je kov tlustší, dát distanční podložku mezi fólie.

Potom vložit plech s fotocitlivým materiálem na obou stranách (Positiv Spray) mezi obrázky, přitlačit folii k povrchu - já jsem si na to zařídil vakuovou skříň, jinak se totiž stanou chyby. Osvětlit jednu stranu, potom i druhou a pak je možné začít leptat. Materiál musí byt svisle a stále v pohybu, jinak některá místa budu vyleptaná pozdě.

Leptání

Leptáme kyselinou solnou a peroxydem - je to stále nejlacinější a docela málo škodící životnímu prostředí. Já musím vrátit použitý roztok do sběru a platit za neutralizaci.

Kyselina chlorovodíková a peroxid vodíku není nejlepším způsobem leptání jemných dílu, pracuje příliš strmě. Vhodnější je chlorid železitý (zahlubovač na měď) viz www.elchemco.cz a prodejny elektrosoučástek, nebo peroxidosíran sodný NA2S2O8 (Lachema Neratovice), který je sice dražší, pracuje však nejjemněji a je již docela šetrný k životnímu prostředí.

Pozor - na tu HCl s peroxidem, protože v místnosti, kde to zůstane dlouho otevřené všechno kovové zkoroduje.

Elektrochemické obrábění

Druhá metoda je cesta elektrochemického obrábění. Právě podle mne je to ta správná metoda pro panelák. Nevznikají žádné nebezpečné a škodlivé zplodiny jako při leptání, proces je možné kdykoliv přerušit - zkontrolovat stav a pokračovat dále. Minimální vybavení - elektrody (měď z čeho jednou elektrodou je obráběný kus) elektrolyt je roztok modré skalice - běžně dostupná v zahrádkářských prodajnách. Zdroj stejnosměrného napětí - trafo a jak se ukázalo zařízení na míchání roztoku během procesu a nějaká nádoba s příslušným přípravkem na upevnění. Jakou hodnotu napětí a prudovou hustotu to zatím nevím - budu to řešit cestou pokusů a omylů.

Postup z výroby plošných spojů

Fotocestu jsem používal na plošné spoje (u oboustranných jsem měl problém obě strany slícovat). Používal jsem zmiňovaný Positiv20

Postup:

• odmastit plošný spoj
• nastříkat Positiv20 (prach opravdu vadí)
• nechat zaschnout (případně usušit v troubě - nesmí se moc upéct)
• přiložit předlohu vytištěnou z počítače na folii (dvakrát to stejné zrcadlově a složit dohromady potištěnou vrstvou dovnitř) přímo na plošňák
• osvítit horským sluníčkem (jenom UV by bylo lepší - sluničko (to moje) i topí a fólie se roztahuje a kroutí) - dobu jsem vyzkoušel metodou pokus-omyl - záleží také na vzdálenosti
• "vyvolat" v hydroxidu sodném - pokud je koncentrovanější smyje všechno (návod k Positiv20 je třeba dodržet)
• leptat v kyselině chlorovodíkové a peroxidu vodíku
• omýt odstranit positiv20 (já používal starou "vývojku" NaOH trošku koncentrovanější)
• pořádně opláchnout a něčím povrch chránit proti korozi